Mám rád dandy styl. Motýlky, saka, košile. Všechno co je z příjemného materiálu, má nějakou tu historii a hodí se jak do kavárny, tak do divadla. Často si říkám, že jsem se narodil o století později, než jsem měl.
Motýlek, barevné ponožky, sako.
Zní to pateticky, ale: Všechno má svůj smysl.
Občas zajdu na nějakou přehlídku. Někdy si dokonce prohlédnu nějaký magazín. Ale nejčastěji jsou moje módní trendy z pultů secondhandů. Trochu mě totiž mrzí, že výrobní cena některých věcí je třeba dvacet korun a prodávají se v řádu stovek.
Lidi okolo mě. Kdykoliv vidím někoho hezky oblečeného na ulici, řeknu si, že bych to mohl trochu okopírovat.
Těžko říct. Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že ji musíme měnit každých šest měsíců. Takže to co se mi dnes nelíbí, budu mít za půl roku třeba rád.
Často si říkám, že jsem se narodil o století později, než jsem měl.
Spousta známých otřepaných jmen, který každý stokrát vyslovil a nikdo si je nikdy nespojil s obličeji.
Mám na sociálních sítích několik stránek, které sleduji, zabývající se třeba hipster módou nebo dandismem. Občas se odtud inspiruji. Ale neřekl bych, že jsem fanoušek nějakého konkrétního webu.
Bez barevných ponožek. Vůbec nevím, co mě to popadlo. Ale baví mě ten výraz lidí, když se podívají na moje polobotky a vidí v nich žlutou, oranžovou, zelenou, tyrkysovou.
Le Premier. Bože nakupoval bych tam, až bych brečel. Ale pro studenta je to přeci jen trošičku drahý špás. A taky se zatím vystačím jen s drobnými doplňky z téhle prodejny.
Po blonďatých Korejcích, po mužích co venčí kočky, po mladých Francouzích a po hezkých lidech. Upřímně, otáčím se v jednom kuse.
Kdybych byl žena, nosil bych pestré šaty, masivní šperky a rozpuštěné vlasy. Kolem zápěstí bych měl tetování a na každém prstu nápadníka.
Anglická nebo francouzská šlechta konce devatenáctého století.
Asi jej z českého prostředí nebude nikdo znát, ale chtěl bych být Yuki Eiri. Je to postava z japonského komiksu. Nepochopený sarkastický spisovatel.
Na pláži u severního moře, někde, kde je blízko do lesa. Ve svetru a s kakaem.
Manžetové knoflíčky z černého zlata. Nevím, jestli existují, ale asi je chci.
Motýlků a ponožek. Docela mi v tom pomáhají i přátelé. Takže, kdyby někdo nevěděl, co mi dát k narozeninám, tyto dvě věci uvítám.
Oblíbený kousek oblečení: Kapesníček v klopě
Oblíbené boty: Hnědé kožené polobotky. Nejlépe s nějakou přízdobou.
Oblíbený šperk nebo doplněk: Dřevěné náramky
Oblíbená barva: Světle modrá, vínová a rudá
Oblíbená knížka: Alchymista
Oblíbené CD: Sestry Steinovi
Oblíbená osobnost: Oscar Wilde
KAFE x ČAJ? Definitivně čaj. Miluju čajovny.
ITALSKÁ KUCHYNĚ x MEXICKÁ KUCHYNĚ? Lasagne!!!
HOROR x ROMANTICKÁ KOMEDIE? Komedie, nerad se bojím.
LODIČKY x BOTASKY? Vážně? Polobotky!
RÁNO x VEČER?
STÁT PŘED OBJEKTIVEM x STÁT ZA OBJEKTIVEM? Definitivně před objektivem.
TOM x JERRY? Oba. Tyhle dva nejde rozdělit.
„DRESSED UP“ x „DRESSED DOWN“)?
KRÁTKÉ VLASY x DLOUHÉ VLASY? Krátké, občas jdu i dohola.
starých triček z dob puberty!
… ho nenosí půlka Prahy.
motýlky a sako!
botasky k obleku. Vážně! Ani na fashion week! A je mi jedno, jaké jsou ty botasky značky!!!
Kdykoliv vidím někoho hezky oblečeného na ulici, řeknu si, že bych to mohl trochu okopírovat.
EMO. Jak jsem řekl, nerad se bojím.
peníze, za které si budu moct sehnat věci z další módní sezóny.
Sako na míru, nějaké motýlky (ulítávám třeba na značce Beewooden), dřevěné hodinky, boty Loak.
Děcka, míchejte to, jak vám to pod ruku přijde. Módu si děláme sami. Ale botasky k obleku…