Kde se vzal, tu se vzal… najednou se mezi námi objevil hipster. Nikdo neví odkud, proč a čím se má vlastně kromě stylu oblékání odlišovat od ostatních. Lidé po celém světě mluví o „hipsterismu“ jako o subkultuře. Můžeme jej ale za něco takového vůbec považovat?

Historie zažila spoustu subkultur, od hippies, přes punk nebo emo. Nespojovala je jen móda, ale hlavně životní styl, myšlenky, specifický žánr hudby. To mi u současného pojetí „hipsterismu“ chybí a jako životní styl mi přijde dost plytký. Kdo je vlastně hipster? Každý, kdo si vezme skinny jeans, flanelku po dědovi, divné brýle a MACa do espresso baru s trčícími žárovkami a paletami? Není to pro označení „subkultura“ trochu málo?

Málokdo ale ví, že toto označení se původně začalo užívat už ve 40. letech 20. století a označovalo lidi, kteří se odmítli ztotožnit s běžnými životními stereotypy. Poslouchali jazz, holdovali drogám, měli vlastní slang a jejich vzorem byl pianista Harry Gibson, který složil skladbu Harry the Hipster. Víte, že Jack Kerouac a Steve Turner dokonce společně napsali knihu Angel-Headed Hipster? Obecně šlo o beatniky, kteří ale byli tak nějak víc „hip“.

V dnešním pojetí se ale jedná spíše jen o módní kult. A to tak výrazný, že i Barbie, která si nedávno založila Instagram (jak jsme už psali v tomto článku), se začala stylizovat do typických hipsterských klišé. Pije kvalitní kávu připravenou alternativním způsobem, chodí po horách s designovým batůžkem, kupuje si drahé časopisy a fotí si nohy ve vaně. ;)